Čistá voda v bazénu je samozřejmostí jenom krátkou dobu poté, co je sem napuštěna. Když ji sem napustíme čistou, je tato nějakou dobu taková a máme z ní radost. Ale všechno má svůj konec. A tak se i taková dokonalá voda časem zkalí. A přestává být taková, jaká by měla podle představ majitelů bazénů být.
Někdy mohou za podobnou situaci ti koupající se sami. Zanesou při užívání si takového bazénu do vody kdejakou nečistotu a ta se logicky na kvalitě vody podepíše. Ale také tu má vliv okolní prostředí, ze kterého sem může leccos přiletět nebo spadnout. A k dovršení naší smůly se v bazénové vodě množí i různé mikroorganismy, které jsou sice samy o sobě neviditelné, ale jejich existence zanechává na vodě nepřehlédnutelnou stopu.
Nejhůře se bojuje pochopitelně proti zmíněným mikroorganismům. Proti řasám, baktériím, sinicím a dalším prevítům malým tak, že je nedokážeme včas pochytat, protože je tu ani nevidíme. Ty se nedají odfiltrovat, neodstraní je ani bazénový vysavač. A tak se na to musí jít jinak.
Do boje proti oněm mikroskopickým škůdcům musíme nasadit chemii. To je jediná zbraň, která proti nim účinkuje. Ale i s ní je to poněkud sporné. Protože abychom vodu chemicky vyčistili, musíme ony chemické přípravky správně dávkovat. A aby zabíraly, je třeba, aby měla voda, v níž jsou používány, třeba i tu správnou kyselost. A jak zjistíme takový parametr jako je kyselost vody? Vlastně vcelku jednoduše. Nabízí se nám přece spolehlivý pH tester, kterým lehce zjistíme, jak na tom s vodou v našem bazénu jsme. Takovým testerem zjistíme, co je třeba s takovou vodou udělat, aby zůstala čistá, aby v ní chemické přípravky zabíraly tak, jak mají. A když zjistíme její pH, můžeme se rozhodnout, co a jak do takové vody přidat, aby se v ní mikroorganismy nemnožily a ona tak zůstala ideální ke koupání.