Choroba, která postihuje stále větší počet lidí a neexistuje na ni zatím žádný lék, je Alzheimerova nemoc. Ta postihuje mozek, především však oblasti, kde sídlí paměť a myšlení. Svůj název má podle objevitele Aloise Alzheimera, lékaře působícího v Německu. Objev této nemoci je datován na počátek dvacátého století.
V současné době trpí touto chorobou několik milionů evropských obyvatel. Její začátek nemusí postižený člověk ani zpozorovat, její postup je pomalý a nenápadný. Postupem času se začíná zhoršovat paměť a běžně zvladatelné začnou být i běžné úkony. Jak nemoc postupuje, je potřeba pomoci od někoho dalšího.
Péče o tak nemocného člověka, zvláště v posledních stádiích je velice náročná jak časově, tak i psychicky a fyzicky a tak je pak na zvážení rodiny, zda takto nemocného neumístit do některého ze zařízení, která jsou na tyto pacienty specializována. V České republice se nachází přibližně čtyři stovky zařízení, kde jsou schopni se plně postarat o lidi s demencí. Když vezmeme v úvahu, že ještě před deseti lety taková zařízení nebyla, dá se to považovat za velký úspěch.
Tato zařízení samozřejmě výdělečná nejsou a tak jsou odkázána na různé příspěvky ať už od státu nebo různých charitativních organizací či sponzorů. Stát poskytuje dotace domovům a pacientům pak ve formě dávek.
Domovy mají speciální režim než např. klasické domovy důchodců, a to vzhledem k náročné péči o pacienty s alzheimerem. Umisťovány jsou zde nemocní lidé ve věku kolem šedesáti let, kteří pobírají důchod. Personál zde pracující musí mít odborné znalosti a zkušenosti s pacienty trpícími tímto postižením, pomáhá i pře běžných činnostech jakými jsou jídlo, oblékání, umývání. Snaží se ale také o to, aby nemocní nebyli zcela vyřazeni ze života a tak pro ně pořádají různé aktivní činnosti, jako jsou pohybové aktivity, rukodělné práce apod.